COSPLAY ERZA SCARLET-FAIRY TAIL

Stává se ze mne otaku jak Brno. Ne opravdu. A pokud ne jako Brno, tak alespoň jako Olomouc. A jaké je mé zdůvodnění? Můj cosplay viděl světlo světa.

(fotila Kentaro)

O SNOWBOARDINGU A LIDECH

Když byl v roce 2004 uveden do kin film Snowboarďáci, přišlo mi děsně frajerský to taky zkusit. Uškemrali jsme se ségrou tatínka, abychom si mohli v půjčovně zapůjčit snowboardy. Bylo mi 11 a všichni kdo už na snowboardu u nás na Trojáku či na Bílé uměli, byli pro mne bozi.

Snowboard mne děsně chytl. Okamžitě. Žádný bok sem, bok tam a člověk je dole. Pěkně makačka celým tělem a ten úžasný pocit, když se člověk při obloučku dotýká rukou sněhu. Nádhera. Rodiče se nedůvěřivě dívali, co mne to popadlo, že mi to nevydrží a že se vrátím k lyžím. Prdlajs. 11 let a stále jsme spolu :)

V době vydání Snowboarďáků mi začaly být moc krátké mé lyže a já se rozhodla nepořizovat nové. Tak jsem si odkoupila vypůjčený snowboard a jezdila na něm roky, dokud mi nebyl moc krátký. Na mou černo-fialovou slzu ale nezapomenu! Dnes mám fialovo-bílý snowboard a jsme velcí kámoši. Pěkně se o něj starám - aby nezrezavěl když ho přitáhnu z hor, aby neměl moc poškrábanou skluznici či odrbané hrany. Říkám - láska na první pohled.

Dnes jsem si ale poprvé za těch 11 let vyčenžovala můj milovaný snowboard za lyže. Jezdila jsem na lyžích od malinka, ale ta představa, že na snowboardu jezdím už daleko déle, než na lyžích a že jsem vše zapomněla, mne děsila.

Když jsem si nasadila boty, okamžitě se mi začalo stýskat po snowboardových botách. Tohle bylo jak ve svěráku! pak následovaly lyže. Člověk má na nohou dvě divně tenká dřeva a ty jsou navíc šíleně dlouhé. Dyť se nejde ani otáčet! A ještě hůlky. Ježkovyvoči.

První sjezd bych popsala sebe samu, jako vosa na bonbóně, panda na větrníku, nebo hrošík na plachetnici. Nic moc. Řvala jsme něco jako: Aaaaaáááá. ÍIIIiiiiííí... a Jak se zastavuje?

Eskapáda na pomě též nelze vynechat. Musela jsem před sebe pustit malého, zhruba pětiletého klučinu abych omrkla, jak se nasedá. Ehm. Když jsem po metru sebou švihla do závěje a dodrápala se zpět, vysmátý muž u pomy mi vysvětlil co a jak, a já to zvládla. Se zpomalením, ale jo. Další jízdu se mne ptal co vyhraje - snowboard či lyže. Já nato, že jen lyže zkouším po hrozně dlouhé době, ale že zůstávám věrná boardu.

Po třech jízdách jsem už svištěla ze svahu a vzpomínala na krásné dětství s dědečkem na horách, kdy mne  učil první obloučky.

Takže závěr - nezapomínat na věci z dětství a nezanevřít na něco, co jsi měl kdysi moc rád :)