TMOU 16 aneb co je zajímavého na budíku

"Lidi. Už půjdem počtvrté. Vážně by to už chtělo ty společný trika!" se ozývalo opět po roce na chatech Chroustů. A tak jsem se tentokrát fakt hecla, s myšlenkou, že nám musí přeci přinést trika štěstí a taky pocit, že to myslíme s TMOU vážně. Černá trička s Chroustem na žárovce umístěného na straně srdce byla hezčí, než jsme doufali a fakt nás to povzbudilo.

Taky se poprvé změnil zakládající tým. Díky Lindě se z Chroustů stal převážně ženský tým a kluci museli dopředu počítat s tím, že už nemůžou ženské nadávání o vybíhání prudkých kopců přecházet mávnutím ruky a zvýšením tempa :).

V den D jsem dostala ujištění od Aladina i Medarda o tom, že si nemáme dělat iluze ohledně počasí. Ne že nebude pršet. Ono bude lejt.A to pořádně. Tak jsem ještě letěla koupit dvě prvňáčkovské tvrdé fólie. Nejlepší Honzův nápad pod sluncem. Fakt.

 Hemžení těsně před startem TMOU úplně zbožňuju. Všichni blikají už baterkami, protože je už tma, natěšeně přešlapují, zdraví se přátelé a hledají se poslední zbloudilí týmů. Nádhera. Tentokrát se orgové fakt snažili, aby hymna šla pořádně slyšet a tak jsem si vychutnala začátek naplno.

1.
Bleskurchyle luštíme i/y, a překryv obrázku TMOU a vyrazili jsme do kasemat. Nikde nikdo, kolem obrázků svižně procházíme - to je jasné, super, bomba. Po obdržení šifry ihned Terka sype z rukávu historické postavy a zbytek morduje s japonskými básničkami Haiku. Přestože tušíme, že vyjde viadukt dolušťujeme stále na Špilberku. Poctivci.

2.
Na pohádce padá jeden dobrý nápad za druhým a je jen otázkou času rychlost vypisování postav. Doteď netuším co je čakram. Ani kdo je jeho bojovnice.

3.
Budík. Achjo. Minulý rok nás trápila 8 hodin černá skřínka, letos bílá skříňka s ciferníkem budíku.
Půl hodiny hledáme jen samotnou šifru, protože týmy sedí 2m od orgů a orgové se nijak neprojevují. Všude zní k zešílení zvonící budíky. Kruciš. Já si krásně při hledání oběhla celý fotbalový stadion.
Po obdržení šifry se půl hodiny moříme s tím, že nám to nefunguje. Prý baterka tam je, tak proč to nefunguje? Ajo tady je nálepka. Pryč s ní. (V tenhle veledůležitý okamžik Terka plácne nálepku do papírů). Další 4 hodiny zjišťujeme čím je zajímavý budík. NIČÍM. Víte proč? Protože to byl JEN a POUZE PRACHOBYČEJNÝ BUDÍK. Ano dámy a pánové. Budík.

Věděli jste, že když různě tlačíte na baterku, tak to zvoní jinak? Jindy? Někdy vůbec ne?
Věděli jste, že když na budík přiložíte chytře buzolu (protože tak budík vypadal) stočí se ručička na azimut 17°? Ještě že jsme fyzici a odůvodnili jsme si to existencí pohyujícího se magnetu v reproduktoru...
Věděli jste, že většinou  rozmezí kdy budík zvoní (při násilném otáčení hodinovky) je 40 minut? Statisticky a velmi zhruba...
Věděli jste, že budík zvoní prostě do té doby dokud ho nevypnete/nerozbijete/nehodíte do řeky 2m od vás?
Věděli jste, že když rozmontujete budíkovou krabičku zbude vám plně funkční budík?
Věděli jste, že když budík strčíte do čaje, tak se nic nestane?
Věděli jste, že na ciferníku je 60 čárek dokola?
Věděli jste, že budík naměří 60s v minutě?
Ne? Vězte že my taky ne a proto jsme to všechno a mnohem víc ozkoušeli.

Po téhle úvaze, že jde skutečně o obyčejný, docela šunt budík, který se snadno pokazí.... jsme se vrátili k nálepce.

+3199h 

jsme vygooglili jako regulérní značku. A přesto jsme to přepočítali na dny a přičetli k datu. Vyšla jarní rovnodennost. Po beznadějném zírání do mapy a zoufalství celého týmu jsme se rozhodli jít na Jarní. Zoufalé, ale nutné. Proti trudomyslnosti přeci dobrý přesun.

Na Jarní potkáváme pár týmů. Všímáme si, že ji taky kříží Podzimní. Vtipné. Ale šifra nikde. Čtvrt hodiny bloudíme kolem, až Honza objeví křížení Jarní se Zimní. Začíná to dávat smysl, ale jaksi se nedostavuje tak oblíbený tmářský AHA efekt. No nic. Každý den není posvícení.

4.
Po obdržení tvrdého papíru nám ihned docvakává, že se bude lepit a stříhat. Jedni stříhají, další hledají stejné obrázky, jiní zas luští písmenka složených obrázků. Přestože prší, jsme schováni pod celtou a je nám teplo.  Vše dohramady zapadá po zhruba 20 minutách a tužka (reprezentující Myšku prokousávající se ementálem) zdárně razí cestu k řešení. Paráda.

5.
Dorážíme na místo, rozkládáme základnu, celty, a jakmile se pustíme do občerstvení, tak přijíždí bus, všechno poberem, utíkáme k busu a... je plný. Úplně. Zklamaně se vracíme k luštění šifry a při přesunu dalším busem (krásně se v něm uslo) máme 3/4 slov. Na místě jednomu zoufalému týmu bez mapy prodáváme jednu z našich a dolušťujeme velmi brzy. "Lidi třeba máme šanci překonat zas sami sebe!" Hm. Jsme na 5. šifře, je už druhý den...no nevim.

Po BUDÍKU se vše láme. Dáváme jednu šifru za druhou, nálada je výborná, jen počasí se zhoršuje a zhoršuje. I přes pláštěnky a celty jsme uplně mokří.

6.
Když dorážíme k jeskyni Pekárna, tak celý kopec svítí. Obkreslujem v Pekárně připravenou pekárnu a luštíme venku na dešti. Šifra měla dosti volnosti a tak mne překvapuje, že při řešení skutečně nevyužíváme natočení pečiva (45° na jednu nebo na druhou stranu snad nešlo přehlédnout).

7.
Následuje rychlý přesun k Mechovému závrtu. Tečky vypadají slibně a skoro hned padá z Lindy nápad s posouváním teček. Funguje to, zvedáme se velmi rychle.

8.
U osmičky potkáváme Boriho s týmem Potkali se u Komína. Ty jsme naposled viděli odcházet ze 4ky. Nezdrhli nám :). Dobrý. Protože všechny dobrá místa jsou beznadějně obležená, vydáváme se kousek dál a stavíme přístřešek proti lijáku. Vyplácí se. Nápady padají skoro samy a Moutes s Honzou vymýšlí slova. Završující nápad s tím, co jsem říkala já i Linda na začátku vyšel a tak po chvíli naše konstrukční veledílo zas balíme. Za sebe musím vypíchnout to, že jsem ostatní přesvědčila zaklínit celtu mezi větve, že to bude držet a dokonce fungovat. Vše-přežijící Kulihrášek by ze mne měl radost.

9.
Opět přesun plný bahna, bahna a zase bahna. Taky strmých kopců  s cestičkou přímo po spádnici - korytem bahna-řeky. Na místě hledáme Estavelu (ponor a vývěr říčky) a bloudíme kolem. Po nalezení šifry je ihned jasné proč je tam hřebík vzhůru nohama 9-->6. Mrknem na řešení 6. šifry a protože jsme si už předtím všimli možnosti převrácení znaků, bylo hotovo.

10.
Dlouhý přesun plný bahna. Tečka.
Na místě potkáváme Béďu s jeho týmem jak docela zoufale hledí do šifry. Rozkládáme celty, lije, vše je mokré snad jen krom šifer vložených do fólií. Aspoň něco. Mám energetickou krizi, rvu do sebe cukr, jídlo nemůžu ani vidět, ale mám pocit, že z hladu budu zvracet. Naštěstí tým ví co dělá a po chvíli si uvědomíme vlastnost, že obyčejná krychlička má 6krát co? No stěn co jdou vidět.

11.
Přesun o držku. Vláčení se bahnem do kopce.
Na místě se pokoušíme chvíli rozbít základnu, ale celty jsou z obou stran od bahna i mokré a tak mezi ně vkládáme naše batohy a luštíme ve stoje v pláštěnkách. Vyplácí se, dvojice slov se nám moc líbí a luštíme prakticky hned. Krása. Smějeme se nad řešením, ale po zjištění jak je to daleko nás trochu smích přejde.

12.
Nejdelší přesun. Nejvíc bahna. Nejvíc potoků. 45minut dosti vysilujícího pochodu a pak ještě nás má čekat cesta do prudkého kopce na hrad. Honza se hecne a pro šifru vyběhne. Doufáme, že se směr bude stáčet k Líšni, takže zůstáváme pod kopcem na žluté. Když šifra dorazí, usmíváme se nad krásným principem, srdíčky i hrobečky a luštíme cíp nedaleké louky přesně jak jsme odhadovali. Uf.

13.
Spousta týmů, ale šifra nikde. Bori se potutelně směje. Půl hodiny týmově prohledáváme všemožné severozápadní cípy louky, až se naštvu a jdu úplně opačným směrem, než by to mělo být a je to tam. Jsem nabručená, ale zato objevuji na pohled moc krásnou šifru, která vypadá jak obrazy od Mondriana. Vláčím se obtěžkána batohy co mi zanechali zpět na rozcestí. Většina týmu v tahu, takže luštíme ve dvou. Tipujem, že šifra je čtverec a ověřujeme to natočením 2 zadání o 90°... Přikládám baterku zespodu a je jasné, že to bude mřížka. Čteme písmenka v barevných polích, jen víme, že je můžeme různě interpretovat při různém otočení. Jak to udělat jednoznačně?
Doráží zbytek týmu, kouknou, vidí, Moutes říká, proč to nenatočit tím světlejším vždy nahoru? Geniální nápad a písmenka se už sypou. Hotovo. 12:00 přesně. Uvědomujem si, že minule jsme dorazili na 12, ale nevyluštili. Zas jsme se posunuli o šifru dál. A kdyby nebylo velmi náročného počasí, byli bychom i rychlejší.

TMOU 16, pro nás tedy čtvrté Tmou bylo dle mého super. Skvěle připravené, a protože sami sem tam vysypeme nějakou tu šifrovačku z rukávu, tak víme, jak náročné je připravit takovou věc. Ale jak úžasný pocit je, když se to potom líbí. A nám se TMOU líbila. A moc. Jako vždycky. Prostě láska na první luštění.

Tým CHRÓÚST?!