Cestou do centra jsem si uvědomila chybějící jelení lůj a tak jsem ještě pádila do drogerie. Fronta jak na jahody od 12 měsíčků, já protočené oči v sloup, a každá paní přede mnou vytaženou kartičku na slevy. Nebýt jedné slečny co jel vlak, tak by se druhá pokladna neotevřela. Hurá, jsem volná.
Do Denisových sadů pod Petrovem jsem dorazila v pěkném čase nato, abych s týmem ukořistila krásné vyvýšené místo u obelisku. Pozdravili jsme se s přáteli z Prvotní zlo, Voy-a-ger, Lišky ve vaně, IQTQ,
VHRS a mnohými dalšími. Všimli jsme si taky podivně oblepených lidí v altánku a začali opisovat písmenka. Člověk nikdy neví, naco se budou hodit.
Pokračování článku po rozkliknutí
Po krátkém odkladu v 17:15 zaznělo kousek hymny a Luštěla. My jsme se opravdu zasmáli, protože Patnáctiny - známá písnička nám všem okamžitě vlezla do hlavy. Najednou se všude kolem začali ozývat frkačky, plout narozeninové balónky, a lidi co tam postávali jen tak náhodou... začali vydávat šifry. "No jasně! Je nám 15!" "Musíme ukázat že už máme OBČANKU." Po sehnání všech 3 šifer, kdy jsem se málem přerazila o řetěz u obelisku, jsme se pustili do šifrování.
První - s rybičkami se mi moc líbila. Ale co s nimi? "Hmhm... Hele NEMO balónek pluje kolem..." "A má na sobě divnou pásku!" "A na žralokovi je taky!" "No jasně! To je tak pěkný..."
Po vyluštění Vaňkovky jsme se rozhodli přesunout, ať máme klid na další luštění. Získali jsme další šifru a shodli jsme se, že to bude jen část druhé šifry, a že tu tedy řešit nebudeme. Pustili jsme se tedy do podivných znaků a do Šifrerosa. Znaky napadly Moutesa podivuhodně brzy a k Edisonovi (tedy žárovkám na Maliňáku) si zaběhl Houmí.
Jen ten Šifreros ne a ne povolit. Dívali jsme se na to jako na šifru TMOU, ale to bylo moc... (později jsme zjistili moc jednoduché). Jednoduše: první šifry nám nejdou. Basta. A to nás zakreslení vlnky napadlo, vyzkoušeli jsme, ale nic hezkého to nevyplivlo. Tak jsme začali vytvářet s přiloženým dárečkem (kondom s broskvovou vůní, kdyby vás to zajímalo) neuvěřitelné ptákoviny. Co si o nás museli návštěvníci procházející uličkou u Vaňkovky myslet si netroufám ani hádat. "Hele když je to kondom tak to musí být 100% u ORLOJE. Kam jinam by to dali? NE?" prohlásil kdosi a nápad byl zavrhnut. I kdyby tak to nemáme vyluštěné.
Pár minut před zveřejněním výsledků v 19:15 jsme se vrátili pod Petrov. Zjistili jsme že před 10 minutami dávali nápovědu dělat to co jsme přesně dělali-vlnovku aplikovat na šifru. Bože to je tak hloupé.
"Výsledek je UORLOJE" hlásili pořadatelé a my s očima v sloup se rozběhli na náměstí. Po cestě padla myšlenka jak se spojí všechny 3 šifry do sebe a na místě už jsme jen četli výsledek kostel v Komárově.
Po výstupu na konečném 12ctky se tým roztrhl a hledali jsme se pořádně dlouho. Zabručela jsem si, že když se přesouvá část týmu tak to má být ta měnší a na trávu, než ta větší na chodník před někoho dům, ale poznámky byly zamítnuty. Kostičky se mi líbily už na první pohled a přstože nápad s propojováním byl zavrhnut já ho zkusila sama a dalo mi to první písmeno F. "To není zlý! Je tam F ne ten bazmek co ti vyšel Honzo." Nojo chybka se vloudí a už jsme vstávali po 5 minutách s řešením.
Ke změti čar jsme dorazili s hlavní skupinou týmů a bylo tam docela narváno. Ještě jsme se nestačili ani posadit a Honza prohlásil že to už viděl. Že jsou to příběhy. Já nevěřícně zkoumala hromadu barevných čar a v duchu jsem si klepala na čelo. "Lidi proč jsou tady takové 3 růžové čáry?" "Hm..."" A tady je jich nějak moc...7!""A nemůžou to být třeba...Prasátka a sedum trpajzlíků ve Sněhurce? Nemůžou to být pohádky?" A už to jelo. Poslední pohádku jsme ale nepoznali (a cestou na další šifru jsme furt o ní debatovali), ale vyluštili jsme to i bez ní.
Cestu jsme si pěkně protáhli. Na mapě jsme si nevšimli neexistijícího přechodu mezi řekou a ulicí a pěkně jsme si celou oblast tedy obešli. Nevadí. Na místě další spousta týmů. Držíme se s hlavním proudem. Super. Po získání šifry jsme si okamžitě všimli TELE a PORT a začali dumat co s tím. Myšlenka Teleportu nás neopouštěla a až po půl hodině nám docvaklo jak to využít. Popis cesty na další stanoviště se vyloupla jak šaty z popelčina oříšku.
Místo další šifry jsme ne a ne objevit a když jsem šla zkontrolovat jednu ulici, tak jsem potom společně s Houmím nemohla najít ostatní. Ti se mezi tím uvelebili pár kroků od místa kde jsme předtím stáli a tak jsme si místo krásně dvakrát obešli. Bludiště bylo nápadité. Nápady na SE/SI a grafiku padaly už při sepisování sloves, ale byly zavrhnuty pro nejednoznačnost. Až po přečtení krásné do oči bijící nápovědy přes celou šifru jsme se k nápadu vrátili a vznikla skutečně pěkná grafika. Při závěrečném luštění jsme se nechali vyfotit (hurá máme fotku z TMOU!)
Stránská skála je pro mne stará známá. Kousek odkud bydlím, krásný výhled, prostě ideální místo pro šifru. Všichni zůstali po kopcem až ne Houmího, který se odhodlal jít pro šifru. Mě to ale nedalo, nevzal si totiž baterku a ti co znají tuto oblast by tma nikdy bez baterky nešli. Díry, křoví, šípky... Takže jsem šla po chvilce za ním. Když jsem vylezla až uplně navrch, viděla jsem všechny týmy namačkané u jediného srázu na kopci. Divný dyť je všude tolik místa! Hledala jsem Houmího a až pak ho uviděla taky sedět na srázu a hypnoticky sledovat místo pod srázem. Nojo šifra! Není papírová, ale... Blikací? 26 světýlek různě blikalo a znázorňovaly hru SNAKE. Než to kluci opsali já se kochala výhledem na okolní Brno a pila kafe.
Další umístění ještě blíže Slatině. Jej!
Dostali jsme tajemné blikátko. Jej!
Furt to jen bliká, nepíše to nic. Jej!
Se slovy"Pučte mi to" jsem se vervou pustila do zcela náhodného, absulutně šíleného, a skutečně zuřivého mačkání. Po chvíli to vyhodilo nápisy HROZNE, NIC MOC, O NECO LEPSI. Postupně s časem se objevovaly i zprávy jako . . E, . . . . . N E, E113, E14, E11. A my byli zcela zoufalí. Po 5 hodinách nám malá zelená LEDka dokonce přestala blikat a pouze zarputile svítila. Dostali jsme nové blikátko.
Postupem času jsme se vystřídali ve spánku já, Honza, Terka, Moutes. Jen odhodlaný Houmí neusl. Škoda.
Po 6 hodinách jsme se dostávali do stavu šílenosti, kdy se člověk směje každé ptákovině a dělá blbosti (trudomyslnost je nám cizí). Začali jsme se bavit, nedávat moc pozor a najednou se ukázalo v ruce Houmího zpráva O NECO LEPSI. A to nic nedělal! To nás přivedlo na myšlenku, že různé kombinace dávají různé věci. Není to tak, že by nějaké věci nedávaly nic (jak jsme si předtím mysleli) ale prostě to trvá déle. A výsledek bude trvat... ještě dýl! Ještě že jsme měli zelené blikátko, narozdíl od týmů s červeným. Z toho by nám hráblo docela.
Po 7h hodinách jsme dělali jako tým divnou věc. Hleděli jsme všichni na jedno černé blikátko a počítali. Chudáci z vedlejších týmů. V 7:03 minut na stanovišti přišla spásná myšlenka. "Čím méně toho naklikáme, tím je to lepší že? CO když to resetujeme a neuděláme... NIC?" "Dostenem výsledek! A jak dlouho jako máme čekat?" "Dlouho!!!"
"Opovaž se toho dotknout" "Na to zapomeň" "Nechytej na to" "Bože 300 bliknutí...asi to není ono..." "Hele Teri, nepočítej to jen se na to dívej, my zkusíme vymyslet další postup."
7:16 minut Terka vykřikla "Lidi!". Nevěřila jsem. "Tohle je taková pičovina, že to svět neviděl!""Bože to je tak dokonalý!!!". Tomu AHA efektu se nevyrovná nic. Snad jen Matičky TMOU 2011 a Sýry TMOU 2012.
7:20 minut je čas, který překonal i ty nejdelší zákysy CHRÓÚSTů?! Tímto se zapsal do týmové knihy rekordů.
Pak už to šlo ráz na ráz. Na náměstí Slatiny jsme dorazili díky chytnutému trolejbusu rychle, nápady se jen hrnuly a my odcházeli po 15 minutách. ZOO se nám (a samozřejmě tvůrcům taky) skutečně povedlo.
MYŠKY SE SÝREM (tvůrci mají rádi myši i sýr že?) jsme udolali hned. Přišli jsme, viděli jsme, psali výsledek. Tým byl v dobré formě a odpočat (ještě aby ne po 7 hodinách válení se na dece).
Bus co nás měl odvézt k dalšímu místu jsme stihli i přes bloudění v uličkách a na místě jsme vyrazili na kótu 287. Týmů všude spousta, fouká docela dost silně a tak hledáme ďůlek při cestě abychom nebyli tak na ráně. Šifra pěkná, postupem výsledky upravujeme tak aby seděly a po hodině čteme výsledek kříž v blízké vesnici Jiříkovice.
Navrhovala jsem to šmiknout polem, ale námitky "bahno, bahno a bahno" mne přesvědčily o mém vlastním hloupém nápadu. Ještě že jsme to udělali. O kousek dále zaléval stroj pole močůvkou a to by naše boty, nosy a žaludky asi nepřežily. Už takto nosy i žaludky měly na mále. Na místo jsme dorazili 15 minut před koncem hry. Posadili jsme se, kochali okolím a už moc neluštili. Došli jsme zas o šifru dál (na 12) než roky předtím(10 v roce 2011 a 11 v roce 2012). Slavíme úspěch. I když jsme neporazili ostatní týmy - porazili jsme sami sebe, naši zabedněnost i naši beznaděj.
Zpáteční cestu jsme šli do Ponětovic pěšky a tam jsme chytli 31. Mne to dovezlo až k domu (k mojí nefalšované a neskrývané radosti), zde jsem sebou plácla na postel a byla jsem ráda že sem to zvládla. TMOU je opět za námi. Těším se na další šifrovačky s CHRÓÚSTy!? A slibuju na mou duši na psí uši, že konečně zařídím to naše společné triko. Na naši 4. akci TMOU 16 bychom ho už mohli mít.
Za CHRÓÚST!? tým
Aďa
Žádné komentáře:
Okomentovat
Děkuji za komentář :)