Konečně. Ne že bych tedy nikdy v Brně nebyla - to by byla obrovská lež, ale přestěhovala jsem se sem, jako tažný pták jdoucí za potravou, byť pouze intelektuální.
Postupem zjišťuji, že bydlet zde je něco úplně jiného, než sem každý druhý týden přijíždět na víkend. Třeba šaliny. A trolejbusy. A co třeba autobusy? Já z malého města jsem si dokázala vyřídit kartu s odborným názvem Šalinkarta, vyhledat si spoje a dokonce dorazit až domů na privát!
První den co jsem přijela byl opravdu zvláštní. Tedy aspoň z pohledu člověka, který by očekával, že já, jakožto nově ubytovaná se trochu zabydlím a večer si pěkně brzy lehnu do postele, když už jsem tak málo spala. Ne. Tak to skutečně nebylo, a jak tak zjišťuji, ani nebude. Kamarádi mne chtěli vytáhnout do centra, na nejlepší pivo do pivovaru Pegas. Proto jsem jen popadla tašku, klíče a doklady a šla jsem. V polovině cesty jsem viděla, jak přijíždí autobus. Nasadila jsem turbo rychlost a tak tak ho stihla. Maloměšťáci mají v tomto výhodu. Nic se nemusí dobíhat, spěchat ani dohánět. Všude se dojde pěšky.
Pivo bylo skvělé. Přestože bylo opravdu dobré, tak mně stačilo bohatě jedno zředěné limonádou. Kluci se mi posmívali. Úkol: Nutno trochu zlepšit buď svou výdrž, nebo jejich pohled na věc.
Když jsme vyšli před hospodu lilo jako z konve. Já v bláhovém domnění, že bude do půlnoci krásně a teplo, jsem na sobě měla minisukni a triko. Ostatní na tom byli podobně a tak jsme zašli zpět a dali si všichni polévku. Kluci samozřejmě další pivo. Jak jinak.
Druhý pokus o opuštění hospody vyšel a na nádraží jsme dorazili v 11. První rozjezd! O půlnoci jsem dopadla na postel. Spolubydlící v kuchyni-pokoji už spaly, proto jsem si ani nemohla udělat večeři. Hladová první den usínám. Co bude dál?
