Vánoční nálada mne stále i po pár dnech po Vánocích neopouští, přestože Silvestr s jeho závěsem zkoušek se blíží.
Dívám se na všechny filmy co byly natočeny o Coco Chanel, na pohádky, poslouchám vánoční písničky a u toho maluji. Při poslouchání Carol of the Bells v podání Johna Williamse si mne vyhlédl závan myšlenky, pocitu, obrazu dívky co chytila padající Vánoční hvězdu když seděla v okně a pozorovala noční oblohu...
Obrázek je namalován akvarelovými barvami. Byl také příliš velký pro scanner, takže je vyfocený.
Letos byly skutečně klidné, příjemné. A hlavně v teple domova, které mi tak chybělo po celý semestr. Není nic lepšího, než maminčina výborná hřibová polévka, ryba, brambory k tomu víno...
Snad jste si i Vy užili dnešní Vánoce, tak jako já.
Když si před Vánociuvědomíte, na kolika lidem vám záleží, může vás přepadnout pocit nějak jim ty vánoční chvíle rozradostnit.
Proto jsem se letos rozhodla vyrobit vánoční přánípro mé blízké. Ráno jsem brzy vstala, jela nakoupit stužky, lepidlo, různobarevné papíry, papíry s texturou, s potiskem... Po příjezdu jsem si k tomu všemu pustila vánoční pohádku a začala jsem. Po pár hodinách z toho vzešly přáníčka pro různé osoby, které pro mne mnoho znamenají.
Doufám, že se jim po otevření dopisu rozzáří očka a život bude na pár chvil o něco veselejší. O tom přeci Vánoce jsou? Ne? Má vánoční přání jsou o radosti jiných. Třeba i někoho z vás přepadne zítra chuť jen tak udělat někomu radost :).
Měli jste rádi v dětství hvězdy? Já skutečně moc. Prohlížela jsem si s nadšením krásné fotky v encyklopedii, když jsme bývali na babiččině chatě, tak jsem ráda pozorovala temnou noční oblohu nepřesvícenou městskými světly pouličních lamp. Přála jsem si být astronautem plujícím ve své mezigalaktické lodi a prohledávat vesmír. Možná proto mne o mnoho let později tak uchvátil film STARWARS a seriál STARGATE.
Když má někdo rád květinu, jedinou svého druhu na milionech a milionech hvězd, stačí mu ke štěstí, když se na ty hvězdy dívá. A řekne si: Tam někde, je má květina... Ale když sežere beránek květinu, bude to, jako by najednou všechny hvězdy pohasly! A to není důležité?
Můj názor na hvězdy a vesmír se nezměnil. Ráda se jen tak zastavím a dívám se na fantaskní, třpytivou podívanou, když se dostanu do míst, kde lze vidět mnoho a mnoho hvězd.
Obrázek převzat z oficiálních stránek Hubblova Teleskopu - Tady
Už jsou to skoro dva týdny kdy se mi během pár dní událo toliko věcí, že jsem ani nechtěla věřit že se to děje mně.
V neděli večer jsem se svalila na židli a snažila se zpracovat praktikum do školy, když tu mi blikla zpráva od známého ze školy, jestli nechci jít v úterý do tančírny. Nerozmýšlela jsem se dlouho. Přestože jsem pořádně tančila naposledy v tanečních a párkrát na táboře a jsem přesvědčená o tom, že jsem nemehlo, tak jsem souhlasila. Bude aspoň sranda.
Konečně jsem nemusela vstávat brzy ráno! Jaký skvělý pocit na rozdíl od minulých let, kdy jsem nebydlela v Brně a moc nestíhala začátek TMOU v pěkném čase. Dokonce až v 15:00, tedy 2 hodiny před začátkem, jsem se balila, dělala toasty a snažila se vecpat do malého batohu všechny věci a navíc velkou deku. Doteď se divím, že se mi to zdařilo.
Cestou do centra jsem si uvědomila chybějící jelení lůj a tak jsem ještě pádila do drogerie. Fronta jak na jahody od 12 měsíčků, já protočené oči v sloup, a každá paní přede mnou vytaženou kartičku na slevy. Nebýt jedné slečny co jel vlak, tak by se druhá pokladna neotevřela. Hurá, jsem volná.
DoDenisových sadůpod Petrovem jsem dorazila v pěkném čase nato, abych s týmem ukořistila krásné vyvýšené místo u obelisku. Pozdravili jsme se s přáteli zPrvotní zlo, Voy-a-ger, Lišky ve vaně, IQTQ, VHRS a mnohými dalšími. Všimli jsme si taky podivně oblepených lidí v altánku a začali opisovat písmenka. Člověk nikdy neví, naco se budou hodit.
Jako malá jsem prý při projíždění kolem velké modro-žluté budovy IKEI vykřikovala Afrika! Jedem do Afriky!
Už tehdy mne fascinovaly krásné vzory, barvy, kombinace bílých věcí, jemného dekoru, proužků, krásných praktických a funkčních věcí. Pamatuji si krásné chvíle v hromadách kuliček co byly přichystané pro děti v brněnské pobočce. Snad proto že miluji barvy, sladěný, křehký svět kolem sebe jsem si zamilovala i tento švédský styl nejen bydlení, ale i života.
Norská loď, Lofoty, Lomo LC-A
Sušené tresky, Lomo LC-A
Nordkapp, nejsevernější pevninský bod Evropy, Lomo LC-A
Díky tomu jsem už jako malá věděla kde leží Švédsko, jaká je tam příroda, jak se tam mluví a v mé malé hlavičce se zrodilo přání tam jednou jet. Toto přání se mi splnilo minulý rok, kdy jsem s tatínkem cestovali po Skandinávii. OdKodaněaž poNordkapp.
Možná díky Švédsku milujem podzim, sychravo, skákání do kaluží, barevné deštníky, spolu se Skandinávií i Bretaň a Irsko. Nebo je to obráceně? To asi nerozhodnu ale je vidět že můj vztah s IKEA není pouhý nakupující.
Kodaň, Lomo LC-A
Švédské jezero, Lomo LC-A
Dnes ráno jsem se probudila v 8:00. Zjistila jsem s milým překvapením že se měnil čas a že je krásných 7:00 ráno. Mlha se líně válela za okny, tak jsem si k rannímu vstávání uvařila čaj. Chtěla jsem si utřít hrneček z odkapávače, ale došlo mi, že naše utěrka je tady již dva měsíce. Ech. To fakt nemáme jinou utěrku? Ne.
Nutné změnit. Tak jsem se oblékla, vyzbrojila lístečkem co všechno potřebuji a jela jsem za švédským stylem.
U utěrek nezůstalo. Docházely i svíčky a ty já nutně potřebujem v podzímních časech! Taky materiál na vánoční dárky, krásný balící papír, pořídila jsem si pečící misku na koláče, těžký dřevěný váleček až budu péct vánoční perníčky, dvě krásné misky v japonském stylu na miso... Byla jsem nadšená jak malá holka!
Odpoledne jsem si zapla hudbu Sigura Rose a hned vyzkoušela pečící misku na koláč. Hraběnčin koláč děláváme doma, takže mi připomněl všechny co už jsem dlouho neviděla :)
Od dětství jsem přemýšlela proč Louskáček. Pohádka, balet, Vánoce - jistě jistě - ale vždy mne vrtalo hlavou proč takový podivný název. Mám ho zafixovaný s ořechy. Louskáček na ořechy.
Dnes ráno mi začal prodloužený víkend. O den :) Bylo velmi nevlídně, celý den se za oknem válela mlha a pršelo. Proto jsem si dnes řekla že nevytáhnu paty z domu. Že si budu číst, zkusím žehlit s novou žehličkou a že si pustím k tomu všemu něco pěkného.
Volba padla na Petra Iljiče Čajkovského a na jeho hudbu. Labutí jezero. Louskáček. K večeru jsem se odhodlala rozbalit nově koupené akvarelové papíry, vyhrabat ze šuplíku akvarelky a pustit se do práce. Jsem ráda, že všechny věci co jsou k malování potřeba jsem si dovezla. Všechny štětce od nejmenších po velké, redispera, tužky, moje kvalitní akvarelové barvičky...
Formát je A4, focené mobilem. Barvy jsou v reálu výraznější, ale znáte to. Skener, a foťák už vůbec, neumějí zachytit pěkné barvy (nebo alespoň ten můj skener doma ne).
Z inscenací, co jsem viděla, se mi nejvíce líbilo za labutí jezero v italské interpretaci:
Měsíc utekl jako voda. Nestačila jsem se pořádně ani zabydlet a už jsem byla vtažena do víru studentského života. Se vším všudy.
Jako správný student se učím. Pořád. Jako správný student jsem byla za měsíc a půl na diskotéce. Dvakrát. Jako správný student vídám všechny své přátele. Lež. Jako správný student se flákám a říkám věty jako: "zítra", "až o zkouškové", "nechce se mi". Lež.
Tedy... nechce se mi říkám často, ale nějak se snažím donutit se k aktivitě. Jako správný student v Brně mám za spolužáky slováky. Téměř všechny a chytám krásný slovenský přízvuk. Jej! Jako správný student jsem naladěná pozitivně a život je skvělej. Ano. Je. Od úterka do neděle. V pondělí to nestojí ani za pomuchlaný rozervaný a špinavý ponožky mrsknutý do kouta.
Vysoká ješílená. Neberte to špatně! Je to přesně taková jakou jsem si ji vysnila. Skvělí profesoři, úžasní lidé všude kolem, krásné prostředí fakulty...
Ale každý týden prosím kohokoliv tam nahoře (spolu se svými spolužáky), aby mne (nás všechny) nevykopli :)
V bytě jsem se snažila vytvořit kousek domova.
Bílý stůl, postel, květiny od celé rodiny, co jsem dostala na narozeniny v krásných plechových květináčcích, všemožné fotky z LOMA nalepené na zeď, teploučká deka, do které se každý večer vyřízená zachumlám a učím se, velký hrnek plný horkého kakaa s marshmallow...
Na druhou stranu, když vyjde slunce, listy začnou krásně hýřit všemi barvami, člověk se jen tak prochází, tak je mu hej. Brno je krásné město. A člověku připadá že dokáže cokoliv. To se jen tak procházím ulicemi a usmívám se na každého kolemjdoucího. Slova přesně vystihující tuto nádheru jsou pro mne slovenské výrazy (avšak absolutně nesouvisející s tímto tématem): vankúšik, čučoriedka, pretože je to celé také zlaťučké.
Abych se trochu odreagovala vytvářela jsem pro sebe i ostatní drobné věci. Pro sebe jsem si vytvořila brož s Bambim, a hobití nora je pokus před výtvorem-dárkem.
A nakonec naprosto uchvacující Lindsey a její Assasin's Creed 3. Musím si ušít župan ve stylu Assasina. Tak.
Jsem v Brně.
Konečně. Ne že bych tedy nikdy v Brně nebyla - to by byla obrovská lež, ale přestěhovala jsem se sem, jako tažný pták jdoucí za potravou, byť pouze intelektuální.
Postupem zjišťuji, že bydlet zde je něco úplně jiného, než sem každý druhý týden přijíždět na víkend. Třeba šaliny. A trolejbusy. A co třeba autobusy? Já z malého města jsem si dokázala vyřídit kartu s odborným názvem Šalinkarta, vyhledat si spoje a dokonce dorazit až domů na privát!
První den co jsem přijela byl opravdu zvláštní. Tedy aspoň z pohledu člověka, který by očekával, že já, jakožto nově ubytovaná se trochu zabydlím a večer si pěkně brzy lehnu do postele, když už jsem tak málo spala. Ne. Tak to skutečně nebylo, a jak tak zjišťuji, ani nebude. Kamarádi mne chtěli vytáhnout do centra, na nejlepší pivo do pivovaru Pegas. Proto jsem jen popadla tašku, klíče a doklady a šla jsem. V polovině cesty jsem viděla, jak přijíždí autobus. Nasadila jsem turbo rychlost a tak tak ho stihla. Maloměšťáci mají v tomto výhodu. Nic se nemusí dobíhat, spěchat ani dohánět. Všude se dojde pěšky.
Pivo bylo skvělé. Přestože bylo opravdu dobré, tak mně stačilo bohatě jedno zředěné limonádou. Kluci se mi posmívali. Úkol: Nutno trochu zlepšit buď svou výdrž, nebo jejich pohled na věc.
Když jsme vyšli před hospodu lilo jako z konve. Já v bláhovém domnění, že bude do půlnoci krásně a teplo, jsem na sobě měla minisukni a triko. Ostatní na tom byli podobně a tak jsme zašli zpět a dali si všichni polévku. Kluci samozřejmě další pivo. Jak jinak.
Druhý pokus o opuštění hospody vyšel a na nádraží jsme dorazili v 11. První rozjezd! O půlnoci jsem dopadla na postel. Spolubydlící v kuchyni-pokoji už spaly, proto jsem si ani nemohla udělat večeři. Hladová první den usínám. Co bude dál?
